Kvůli průmyslu vznikla řada vodních děl, která dnes slouží vodárenským účelům, a přehrady na Vltavě, jež mají charakter vodních rezervoárů, protipovodňové ochrany a důležité energetické využití. Jsou to svérázné a velmi zajímavé industriální památky.

Jsou to technické nemovité památky, které jsou pro tuto krajinu charakteristické. Zatímco jinde jsou předmětem archeologického zkoumání pozůstatky zemědělského využívání krajiny, zde to bývají pozůstatky tavných železných a kolomazných či dehtářských pecí, milířiště, nástroje a výstroj kovkopů, keramika prvních metalurgů a fragmenty jejich výrobků. I v tom je tento kraj jiný a odlišný od většiny Středočeského kraje.

Stěžejní těžba a zpracování rud

Technické památky můžeme rozdělit na dvě velké skupiny – na ty, které upomínají na těžbu a zpracování železné rudy (Podbrdsko bylo až do počátku 19. stol. hlavní produkční oblastí železa v Rakousku-Uhersku) a na těžbu a zpracování stříbra, uranu a dalších polymetalických rud. Kromě toho zde najdeme také památky na těžbu zlata – jak tu nejprimitivnější rýžováním v řadě lokalit na místních vodotečích (Litavka, Závišínský potok, Vlčava), tak již poměrně sofistikovanou v okolí Nového Knína. Ostatně je známo, že i dnes se ještě v podzemí této oblasti ukrývají významné zásoby zlata – třeba u obce Mokrsko nebo v jihozápadní části Brd v širším okolí Petráškovy hory u Hvožďan.

Železná ruda se dobývala a zpracovávala na řadě míst, především však v okolí Komárova na Hořovicku, na Jinecku, na Příbramsku, Rožmitálsku a v okolí Mníšku pod Brdy. Na toto období zde máme řadu velmi zajímavých památek, jako třeba Jedovou hora, Hrbek a Zaječov na Komárovsku, včetně dodnes pracujícího závodu Buzuluk Komárov, hamry a vysoké pece na Jinecku, Hostomicku a na Rožmitálsku, v jejichž tradici dnes pokračuje podnik KOVO Věšín.

Na pozůstatky související s těžbou železné rudy velmi často narazíme i na toulkách v Brdech, a to v podobě milířišť, kde se pálilo dřevěné uhlí využívané ve vysokých pecích. I dvě plošně nejrozsáhlejší vodní nádrže v Brdech – Hořejší (115 ha) a Dolejší (65 ha) Padrťský rybník - byly vybudovány za účelem rozvoje železářství na Podbrdsku a vody zdejších potoků a řek – Klabavy, Litavky, Vlčavy a Červeného potoka - poháněly železářské provozy. Výrobu železa na Podbrdsku podrobně mapuje Muzeum umělecké litiny v Komárově.

Nejhlubší doly na světě

Stříbro, olovo, další polymetalické rudy a později též uran byly doménou Příbramského a Březohorského rudního revíru. Jejich těžba probíhala technicky velmi náročným hlubinným způsobem. Příbramsko produkovalo ještě v 18. a 19. století asi 97 % stříbra celého Rakouska-Uherska, a ve své době byly zdejší doly dokonce nejhlubší na světě. Hloubkou (1838 m) je u nás překonaly až uranové doly. Dobově představovalo technické vybavení a zázemí zdejších dolů a hutí světovou špičku, vynikalo důmyslností a efektivitou a dnes jsou jeho dobře zachované celky součástí největšího a nejnavštěvovanějšího muzea svého druhu u nás, příbramského Hornického muzea.

V tradici zpracování neželezných rud dodnes úspěšně pokračuje podnik Kovohutě Příbram. V terénu nelze přehlédnout velký počet někdejších provozních budov a dalších zařízení dolů ani vysoké a rozsáhlé haldy hlušiny, dnes zejména po těžbě uranu, které jižně a jihovýchodně od Příbrami dotvářejí specifickou a svým způsobem i zajímavou krajinnou kulisu. Na středověkou těžbu zlata pak upomíná pobočka Hornického muzea Příbram v Novém Kníně.

Jak již bylo zmíněno, s náročnou hlubinnou těžbou a zpracováním rud souvisela i nemalá spotřeba vody, jejímž zdrojem bylo Brdské pohoří. Za tím účelem se v tomto kraji zakládaly rybníky a další vodní díla. Za připomenutí určitě stojí Pilský a Lázský rybník v Brdech, kdy především Pilský rybník je co do objemu zadržované vody (zhruba 1,9 milionů m³) největší vodní nádrží v Brdech. Velkolepým vodohospodářským dílem byl také povrchový vodní kanál, tzv. Struhy, který vedl po trase dlouhé 17 km vodu z Pilského a Lázského rybníka přes obce Láz a Bohutín do příbramských a březohorských důlních a hutních provozů. Byl funkční až do počátku šedesátých let minulého století, dodnes však se s ním terénu na mnoha místech potkáváme. Velkolepým dílem moderní doby byla Vltavská přehradní kaskáda, jejíž část (Orlík, Slapy, Štěchovice, Vrané) zahrnuje právě naše turistická oblast.

Po stopách mizejících železnic

Na méně nápadné technické památky můžeme narazit i jinde v terénu. Některé souvisejí s těžbou a zpracováním dřeva, např. pozůstatky lesní železnice Jordánka, která odvážela dřevo z odtěžovaných cílových ploch dělostřeleckých střelnic Jordán a Tok, když byla budována vojenská střelnice v Brdech. Nebo lesní železnice Kolvínka, která byla vybudována za účelem snadnějšího zpracování následků obrovské větrné a sněhové kalamity v letech 1940 a 1941. Konečně musíme připomenout ještě těleso železniční vlečky z obce Tochovice na stavbu Orlické přehradní nádrže.

Dlouhou tradici výroby rukavic v regionu mapuje Muzeum Dobříš. Jen lesní louky, mýtiny a malé nádržky v Brdech dnes připomínají místní sklářskou výrobu, která v naší oblasti zanikla již na konci 19. století.

Když zaduněla děla…

Brdy jsou pojmem spojeným s armádou. Téměř 90 let se zde nacházela  cvičná dělostřelecká a letecká střelnice. Bylo zde umístěno hned několik významných posádek, a to jak přímo v Brdech, tak v jejich okolí. V Příbrami sídlilo velitelství První armády, po určitou dobu také Západního vojenského okruhu a v Brdech se nacházelo i několik utajovaných a přísně střežených objektů, včetně skladu jaderné munice. Hluboké brdské lesy skýtaly ochranu partyzánům a osobám stíhaným gestapem, u Milína se odehrála i poslední bitva druhé světové války v Evropě.

Pro milovníky vojenské historie a reálií je Turistická oblast Brdy a Podbrdsko mimořádně zajímavým územím, v němž mohou celá léta objevovat stále nové zajímavosti související s vojenskou minulostí.

 Brdský test opevnění proti nepřátelům

V někdejším Vojenském újezdu Brdy byla před II. světovou válkou zkoušena odolnost a funkčnost budovaných pohraničních opevnění republiky. Za tím účelem zde byly umístěny testovací betonové terče, postaveny a vybaveny byly i celé bunkry (pěchotní sruby). Kromě toho zde vznikly běžné i zodolněné pozorovatelny. Vystřídalo se tu několik armád, které výcvikový prostor užívaly. Německá armáda, jež brdskou střelnici přejmenovala na Truppenübungsplatz Kammwald, vystavěla některé komunikace, polní letiště, bunkry a na hoře Praha provozovala důležitý radar sloužící k navigaci nočních stíhačů Luftwaffe.

Naše armáda zde kromě řady bunkrů, pozorovatelen, střelnic, ženijních úkrytů, posádkových ubikací a jejich zázemí vybudovala také vysoce strategický objekt podzemního bojového velitelství tzv. Československého frontu pro případ vedení III. světové války (objekt je stále armádou využíván). Nedaleko obce Míšov fungoval také přísně tajný podzemní sklad jaderné munice pod krycím názvem Javor 51, který byl obsluhován výhradně Sovětskou armádou a podléhal přímo jejímu nejvyššímu velení v Moskvě.

Na existenci a postupné rozšiřování vojenského újezdu doplatilo také i těch několik málo obcí, které se v Brdech nacházely – Padrť, Záběhlá, Kolvín, Hrachoviště a Velcí. V letech 1952–1953 byly nuceně vysídleny a srovnány se zemí.

V letech 2006–2009 probíhala velmi emotivní a veřejností ostře sledovaná jednání o umístění amerického radaru protiraketové obrany v Brdech (kóta 718,8), který nakonec nevznikl.

Brdy se bohužel staly také svědky řady havárií vojenských letadel, z nichž některé skončily tragicky.

Gigantický Klondajk

Na veřejnosti přístupných Hřebenech vyrostl v osmdesátých letech minulého století náš největší objekt protivzdušné obrany státu (PVOS), který dostal neoficiální přezdívku Klondajk. Také v Třemšínských Brdech u Rožmitálu, Vacíkova a Chynína byly vybudovány raketové palposty PVOS.

Brdy a svým způsobem ještě více pak Hřebeny byly v období II. světové války významným operačním polem partyzánského hnutí a protifašistického odboje. Nedaleko Příbrami, na Slivici u Milína, proběhla ve dnech 11. a 12. května 1945 poslední významná bitva II. světové války v Evropě.

Tyto všechny okolnosti činí z našeho regionu území zaslíbené milovníkům vojenské historie, artefaktů a pozoruhodností. K nim musíme přidat i smutnou kapitolu v podobě jediného zachovaného koncentračního (pracovního) tábora pro politické vězně minulého režimu, využívaného k otrocké práci v uranových dolech. Pod patronátem Konfederace politických vězňů a v rámci Hornického muzea v Příbrami je dnes prezentován jako Památník Vojna.