Hlavní strana > Blog > Klenot české krajiny. Svatojánské proudy inspirovaly i děsily

Svatojánské proudy. Historie a současnost Vltavy.

Mezi Štěchovicemi a Slapy si Vltava prorazila cestu, aby vyhloubila údolí lemované příkrými skalami. Peřeje byly zpočátku postrachem, ale na začátku 20. století už tudy mohly proplouvat i lodice s výletníky a trampské osady zažívaly svoji největší slávu.

Kouzelná trasa Svatojánskými proudy vyvolá nostalgii po staré Vltavě. Foto: Kamila Kohoutová

Ďábel se chtěl pomstít lidem, kteří bydleli na březích Vltavy, a tak se rozhodl zatopit zdejší údolí svržením skály do řeky. Jedné noci si obstaral velký kámen, se kterým doletěl až nad soutěsku. Znenadání však v nedaleké vesnici zakokrhal kohout, čert se polekal a balvan upustil. Skála ovšem nedopadla do řeky, ale s mohutným burácením se roztříštila o její břeh. Z ďáblova zlého úmyslu v krajině přesto něco zůstalo. Kusy skály, které dopadly do řeky, se staly velkou překážkou pro plavce a mnoho z nich přivedly do neštěstí. Na dva velké balvany si lidé ještě dlouho potom ukazovali. Jeden prý čertovi sloužil jako stůl, druhý jako židle, když se rozhodl v těchto místech hodovat.

Tak podle pověsti vznikly Svatojánské proudy (zpočátku nazývané jenom Proudy), jeden z nejdivočejších a nejnebezpečnějších úseků na Vltavě. První prokazatelné snahy o splavnění řeky spadají do 16. století, kdy Habsburkové obchodovali se solí, která se vozila z Rakouska do Českých Budějovic a odtud po Vltavě až do Prahy. V rámci tehdejších splavňovacích prací bylo například vyčištěno říční koryto, strženy některé skály a postaveny první jezy. Proudy před Štěchovicemi však představovaly stále velmi riskantní úsek. A zatímco v Evropě zuřila třicetiletá válka, do splavnění se pouští schopný organizátor Kryšpín Fuk, opat Strahovského kláštera, do jehož panství tato část Vltavy patřila.

Během několika měsíců došlo k obnovení starých děl, opravě propustí na jezech a rekonstrukci potahových stezek. Císař Ferdinand III. proto pověřil Kryšpína Fuka splavněním celého vltavského toku. Na počest ukončení těchto prací byl na skále Sedlo – jedné z těch, které tu podle pověsti zůstaly po ďáblovi – vztyčen pískovcový sloup s latinskými nápisy a plastikou císařského orla, dodnes známý jako Ferdinandův sloup. K němu přibyla v roce 1722 socha svatého Jana Nepomuckého, patrona plavců. Od té doby se také začalo těmto proudům říkat Svatojánské.

Práce na řece pokračovaly i v dalších letech, především odstraňováním balvanů, úpravou jezů a stavbou plavebních komor. Patent, kterým Marie Terezie zrušila všechna cla a mýta, způsobil zásadní zvýšení zájmu o vltavskou vodní cestu – alespoň do té doby, než ji začala konkurovat železnice. Koncem 19. století, kdy byla zahájena paroplavba do Štěchovic, objevila kouzlo této krajiny nová skupina návštěvníků. Do Svatojánských proudů začaly mířit vlastenecké spolky, sokolové a první organizovaní turisté.

Nejstarší trampská osada na levém břehu Vltavy. Foto: Kamila Kohoutová

Turisté přijížděli parníkem do Štěchovic, odkud pokračovali stezkou proti proudu. „Stinný, vonný les nás vítá, dýše a šumí líbezně a měšťák cítí uvolněnost, jížto mu boží příroda skýtá,“ psal na konci 19. století novinář a spisovatel Josef Ladislav Turnovský v průvodci po Svatojánských proudech. V místech, kde se nacházel Ferdinandův sloup (několik set metrů proti proudu nad hrází dnešní Slapské přehrady) nasedli výletníci na vory, pramice nebo prámy a nechali se odvézt zpět dolů. Cestou jim plavci vyprávěli nejrůznější příběhy. „Má téměř každý útvar skalní své jméno a mnohá sluj, mnohý útes svou historii nebo aspoň pověsť. Loupežnických historek z dob starších i novějších zná obecní strážník štěchovický několik a ukáže nám rokle a sluje skalní, v nichž se lotři skrývali.“

Spolu s turisty mířili k Vltavě také první trampští průkopníci. Jednalo se o bývalé skauty, kteří toužili po přírodě a o víkendech vyráželi z města do přírody. Na levém břehu Vltavy, kde končily poslední peřeje Svatojánských proudů, vznikla nejstarší trampská osada. Původně se tu nacházel Tábor řvavých (Roaring Camp), později získala osada jméno podle filmové kovbojky Údolí Ztracené naděje (The Valley of Lost Hope).

Vltava tu vytvořila písčitou pláž, těsně u břehu stály původní boudy. „Osada Ztracená naděje udávala vždy tón ostatnímu trampingu. Byla a je vzorem toho, jak má vypadat osadní život. Zpočátku se u ohňů četly spisy K. Maye, Londona, později, zásluhou písničkářů, se zpívalo, dále se pořádaly nejrůznější zábavy, vždy plné těžko napodobitelné originality, ať se jednalo o divoký potlach, nebo o maškarní mumraj v lese, taneční věnečky pro změnu v „salonním obleku“, opravdové cirkusy nebo improvizované kabarety,“ líčil tramp a spisovatel Bob Hurikán. Po několika spouštích, které způsobily plující ledy, byla nová osada postavena v lese nad zátopovým pásmem.

Divoké Svatojánské proudy zmizely pod vodami Štěchovické přehrady, poslední zbytky peřejí zatopila v 50. letech minulého století přehrada Slapská. Jak říkal Jan Čáka, proudící Vltava byla půvabná – i bez nadsázky a idealizování. Ale čas by zcela určitě změnil i tuto řeku, i kdyby zdejší přehrady nebyly postaveny.

Tipy na výlety

Za prvními turisty kolem Svatojánských proudů

Kouzelná trasa vyvolá nostalgii po staré Vltavě, prvních trampech a turistech, ale poskytne také nemálo adrenalinových zážitků. Přesto ji dobře zvládnou i větší děti a zdatní senioři, potěší však i vyznavače vzrušení a krásné přírody. Zajímavými body na trase jsou hráze Slapské a Štěchovické přehrady, trampská osada Ztracenka a replika 1. trasy KČT.
Naplánovat výlet >

Na Slapskou přehradu a Středním Povltavím

Členitý, kopcovitý a lesnatý terén, kterým se vine řeka Vltava je krásnou kulisou tohoto výletu, který i přes značné převýšení zvládnou jak větší děti, tak senioři. Trasa zahrnuje Slapskou přehradní nádrž, přehradní hráz, obec Třebenice, Třebenickou oboru, Červenou horu, pěkné hluboké lesy a spoustu výhledů na Vltavu.
Naplánovat výlet >

Na nepravý Střed království českého, na Rovínek a Červenou horu

Zajímavá trasa vede až k hladině Slapské nádrže na Vltavě, ale i na nejvyšší místo v širokém okolí, Červenou horu, a na nepravý Střed království českého, místo označené třemi kamennými kříži z bílého pískovce. Cesta je vhodná pro všechny milovníky Vltavy a jejího kouzelného údolí.
Naplánovat výlet >