Hlavní strana > Blog > Půvabné městečko ve stínu Brd. Rybova mše se zrodila v Rožmitále

Půvabné městečko ve stínu Brd. Rybova mše se zrodila v Rožmitále

Všude vládne ticho, stromy se ohýbají pod tíhou sněhu a z komínů zavátých chalup se kouří. Stačí trocha představivosti a je jasné, proč Česká mše vánoční nemohla vzniknout nikde jinde než v Rožmitále pod Třemšínem. I přesto, že se její autor s městem nedokázal nikdy zcela sžít.

Česká mše vánoční poprvé zazněla v kostele Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále, foto: Vladimír Holan

Chátrající budova stojící na okraji městského příkopu. Tvořil ji skromný byt a dvě nevelké třídy, do kterých zatékalo. Neexistoval seznam žáků, děti nebyly rozděleny do tříd podle věku, chyběl vyučovací řád. Tak vypadala rožmitálská škola, když do ní nastoupil Jakub Jan Ryba jako pomocník stárnoucího kantora. Psal se únor 1788 a novému učiteli, který předtím krátce působil v Nepomuku a v Mníšku pod Brdy, bylo dvaadvacet let. Ryba přišel do Rožmitálu pod Třemšínem v nelehké době. Symbolizovala ji beznaděj, upadající morálka a nevzdělanost. V kraji doznívaly následky velké morové epidemie a většina obyvatel žila v těžké chudobě.

Poté, co byl stávající kantor rožmitálské školy penzionován, se Ryba s nadšením pustil do změn. Začal vylepšovat vybavení školy, upevňoval rozvolněnou kázeň žáků, svědomitě se věnoval vyučování. Potkaly se v něm vlastnosti, které ho předurčily k učitelské dráze: ochota, štědrost a píle spolu s cílevědomostí, přímostí a zásadovostí. Své ideály popsal i v předmluvě Kancionálku pro českou školní mládež: „My, triviální učitelové, jsme ty osoby, kterým otec a matka své nejmilejší poklady – své dítky v nejoutlejším věku – obec své budoucí měšťany a obyvatele, vrchnost své dorůstající poddané k rozumovému vedení, k prospěšnému cvičení a veřejnému vychování svěřuje. Jsme ti praví rozvinovači dětských schopností, ti první štěpařové, kteří z pláňat užitečné a sladké ovoce nesoucí stromky očkujeme, roubíme, štěpujeme, berouce z rukou přirozené ještě zavřené poupě.“

Ryba podporoval a vítal novinky ve školství, které se týkaly povinné školní docházky, školských předpisů a základního vzdělávání. Do dlouholetého sporu se dostal s místním farářem, páterem Kašparem Zacharem. Ten byl stoupencem starého způsobu výuky a nelíbily se mu nové metody, které Ryba zavádel na církví zřizované škole. Ryba dále trval na dodržování pravidel, což vedlo k častým konfliktům mezi ním a rodiči žáků, kterým jejich povinnosti často připomínal.

Jednoho rána, když se připravoval na vyučování, slyšel sedláka, jak hlasitě nadával na školu. „Ptal jsem se, proč se zlobí a kleje,“ píše Jakub Jan Ryba ve svém deníku. „Velmi hrubě a zlostně mi odpověděl: Budu nadávat a stále nadávat a školu proklínat, protože je zbytečná, není pro mne k ničemu a protože jsem musil na ni dát 12 grošů. Ptal jsem se ho, zda má děti? Řekl: Ano, mám. Jestliže se vaše děti učí ve škole, doufám, že nebudete odvedených peněz litovat, odpověděl jsem. Tu se rozzuřil a řekl: Nepošlu děti do tohoto proklatého domu. Jako jsem nepotřeboval žádnou školu, tak také nebudu do ní posílat své děti.“

Kamenná mohyla v rožmitálských lesích připomíná místo, kde Jakub Jan Ryba zemřel, foto: Vladimír Holan

Několik drobných skladeb napsal Ryba už za svého působení v Nepomuku a Mníšku, soustavněji se začal věnovat hudbě až poté, co přišel do Rožmitálu. Jako učitel a zároveň regenschori zkomponoval množství církevních i světských děl – árií, pastorel, mší, drobných skladeb i rozsáhlých kompozicí. Dohromady jich bylo více než 1 500, jichž se dochovalo asi 400. „Na venkově se sice všude nedá vyžadovat přesnost, pečlivost a důkladnost, které jsou nevyhnutelně a nezbytně vlastní velkým orchestrům ve velkých městech. Zkušenost mě ale učí, že se i na venkově lze přiblížit dokonalosti,“ napsal ve své autobiografii. Jinak proto vypadaly jeho skladby určené svatohorskému nebo plzeňskému kůru (sem patří například jeho vrcholné a nejzávažnější dílo, česká sekvence Stabat Mater), jinak ty, které měly být předvedeny ve Starém Rožmitále.

Nedílnou součástí vánočních svátků se stala Česká mše vánoční. Jakub Jan Ryba napsal celkem sedm pastorálních mší, ovšem jen jednu v češtině – právě tuto. K okolnostem vzniku nezanechal žádné informace. K radostné povaze tohoto díla pravděpodobně přispěl fakt, že tou dobou již odezněly Rybovy spory s farářem Zacharem, zároveň se začaly dostavovat výsledky jeho školní výchovy. Důvod mohl být i politický: probíhající válka mezi Rakouskem a Francií, která se pro monarchii nevyvíjela vůbec dobře, zaznamenala nečekaný obrat. Poprvé mše pravděpodobně zazněla při půlnoční mši 24. prosince 1796.

„Kostel matně ozářený voskovicemi. Šepot na kůru. To kantor a regenschori v jedné osobě udílí poslední pokyny, než zasedne k varhanům,“ představuje si Jan Čáka, jak mohlo první provedení této mše vypadat. „Rožmitálští ševci, krejčí, bednáři a koláři, i ti od železa, hutníci, slévači a hamerníci, se úplně vžili do role pastýřů, kterým anděl ukázal cestu k děťátku v jesličkách. A patrně si nikdo neuvědomuje, jak jedinečné dílo přivedl jejich regenschori na svět.“

Státní bankrot, ke kterému dospěla monarchie napoleonskými válkami, připravil tehdejší měnu o svou hodnotu. Rybovy příjmy nestačily téměř ani na to, aby dokázaly rodině zajistit dostatek jídla. Na jeho psychickém stavu se podepsala nejen hmotná nouze, ale především dlouhodobá vyčerpanost, deprese a vztahy s nadřízenými na malém městě. Ryba se vydával na pravidelné ranní procházky, učinil tak i v sobotu 8. dubna 1815 po mši v kostele. V nedalekém lese, na vrcholu Štěrbina, si břitvou přeťal dýchací trubici a krční tepnu. Co ale bylo onou pověstnou poslední kapkou? Jak ukázaly dokumenty nalezené příbramským archivem, den před svou smrtí ustoupil Ryba od dohody na nákladnou opravu rožmitálských varhan, které byly v katastrofálním stavu. Pro hudebníka s absolutním sluchem mohlo jít o věc prvořadého významu.

Tipy na výlety

Po stopách Rybových

Vydejte se po rožmitáslkých stopách Jakuba Jana Ryby. Zajímavými body trasy jsou kostel Povýšení sv. Kříže, kde J. J. Ryba působil a kde zřejmě také poprvé zahrál Českou mši vánoční, přilehlý hřbitov s Rybovým hrobem, někdejší morový hřbitov a mohyla nad Voltuší, která stojí na místě, kde Ryba předčasně ukončil svůj život.
Naplánovat výlet >

Rožmitálský městský okruh

Trasa je vhodná pro všechny, které zajímá historie, památky, lidová architektura, projevy lidské vynalézavosti i hezké přírodní prostředí. Mezi zajímavosti na cestě patří kostely v Rožmitále a Starém Rožmitále, Podbrdské muzeum, historické centrum města, Rožmitálské Benátky, Podzámecký rybník, Cvokařské muzeum a Alej Johanky z Rožmitálu.
Naplánovat výlet >

Literatura

BERKOVEC, Jiří. Slavný ouřad učitelský: kapitoly o kantorech a jejich hudbě. Příbram: Městský úřad Příbram, 2001. ISBN 80-238-7750-X.

FRYŠ, Josef. Dvanáct osudů čtyř staletí. Příbram: Josef Fryš, 2008. ISBN 978-80-254-3128-3.

NĚMEČEK, Jan. Školní deníky Jakuba Jana Ryby. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 1957.

SLAVÍK, František Augustin. Rožmitál pod Třemšínem a jeho okolí. 3. vyd. Rožmitál pod Třemšínem: Městský úřad Rožmitál pod Třemšínem, 2005. ISBN 80-239-4958-6

SMOLOVÁ, Věra. Co předcházelo sebevraždě Jakuba Jana Ryby. iDNES.cz [online], 2008. Dostupné online.