Hlavní strana > Blog > Každé hory mají svého ducha. Brdům vládne dobrý Fabián

Každé hory mají svého ducha. Brdům vládne dobrý Fabián

Umí přivolat vichr a bouři, utopit lesy v mlze a v dešti. Tomu, kdo vstupuje do brdských lesů s čistými úmysly, neublíží, ale pytláky a zloděje dokáže nepříjemně potrápit. Brdům vládne dobrý duch Fabián a dodnes je možné navštívit místa, na kterých podle pověsti přebývá.

Jen jediné místo v Brdech je považováno za Fabiánovo sídlo, foto: Kamila Kohoutová

Nad Hostomicemi, na vrcholu zvaném Baba, stával hrad, ve kterém žil rytíř Fabián se svou ženou. Nedlouho po svatbě se v lesích pod hradem usídlila zlá čarodějka, bývalá milenka rytíře Fabiána. Nepřála mu štěstí a chtěla se pomstít, že se nestala jeho vyvolenou. Jedné noci, když nad Brdy burácela hrozivá bouřka, se čarodějka spojila s pekelnými silami a společně se jim hrad podařilo – i se všemi jeho obyvateli – zničit. Čarodějka žádala, aby se z rytíře Fabiána stal zlý duch, který bude všem škodit a kterého se budou všichni bát, ale Fabiánovo dobré srdce odolalo všem čárům a kouzlům. Rytíř sice zůstal zakletý v podobě lesního ducha, ale dobrým lidem nikdy neublížil. Občas se mu však stýskalo. Tehdy se z brdských lesů ozývalo táhlé, teskné houkání.

Tak zní jedna z nejznámějších pověstí o brdském duchu Fabiánovi. Jan Čáka objevil nejstarší říkanku v knize brdského národopisce Václava Krolmuse z roku 1845, ve které zaznívá také další obdoba rytířova jména. Podle vrchu, na kterém měl sídlit, se mu říkalo Babí Jan. Zřídka je zaznamenáno i jméno Hejkal, právě podle smutného houkání, kterým o sobě lesní muž dával vědět. Další zmínky a příběhy o této postavě přidávají sběratelé národopisu v druhé polovině 19. století. Málokdy však Fabiána někdo spatřil. „Měl podobu zdatného myslivce s kloboukem ozdobeným kytkou z kapradě, jeřabinou či lesními bylinami,“ píše Jan Čáka. „Ale jiní ho prý uviděli jen jako maličkého tlustého myslivečka, který měl tvář ukrytou pod tmavým závojem.“ Známá je také podoba Fabiána naopak jako obra.

Říká se, že Fabián uměl přivolat vichr a bouři nebo utopit lesy v mlze. K těm, kdo přicházel s dobrými úmysly, byl vlídný. Kdo ale přišel do lesa pytlačit, loupit nebo krást, toho dokázal Fabián nemilosrdně potrápit. Na Dobříši se vypráví o lesních pasácích, kteří jednou vedli dobytek na trh do Hostomic. Při cestě přes Hřebeny z legrace houkali, jako to dělával Fabián, a tři dny a tři noci museli hledat svou zvěř po lesích. Jiný fořt, který nevěřil povídačkám o Fabiánovi, zase často slyšel řezání dříví v houštině nebo výstřely z pušky. Když za domnělými pytláky okamžitě vyrazil, uslyšel vždy jenom Fabiánův smích. A do třetice příběh o zlodějích, kteří jeli krást dříví na Babu. Z ničeho nic se jim splašili koně, kteří se proměnili v obrovské kočky. Tyto kočky vyšplhaly na vysoký strom a zloděje schodily.

Dodnes je možné v hostomických lesích navštívit místo, kde vládce Brd přebývá. Je jím skalisko Fabiánovo lože (nebo také Fabiánova postel), kam chodí Fabián odpočívat. Stojí nedaleko vrcholu Velké Baby a mělo být tím jediným, co zůstalo po bájném zakletém hradu. Jedná se o tři metry vysokou rozeklanou skálu, v jejíž dolní části se nachází průchozí rozsedlina. Druhé místo spojené s Fabiánem leží na Plešivci, kde by měl mít pán lesa svou zahrádku. Vypravuje se, že v ní pěstuje kouzelné byliny, kterými uzdravuje chudé lidi. Není divu, celý Plešivec je opředen mnoha bájemi. Údajně se tu vyskytuje spousta nadpřirozených bytostí, kromě Fabiána třeba ďábel, čarodějnice, Hadí královna, Rarášek nebo drak z Koníčku.

„Kdo přichází cestou? V hábitě mládenec, kříž maje v ruce, za pasem růženec,“ foto: Kamila Kohoutová

Fabián se stal součástí lidového umění na Podbrdsku. Lesní dělníci na Příbamsku, Dobříšsku, Hořovicku a Rokycansku vyráběli malé, roztomilé figurky ze smrkových šišek – říkalo se jim fabiáni. Jednalo se o fořty s dýmkou, puškou přes rameno a vycházkovou holí v ruce. Dalším charakteristickým znakem postaviček byly vousy. Na Podbrdsku se při výrobě figurek k tomuto účelu používalo zvláštního lišejníku, provazovky tlustovousé, která obrůstala spodní větve smrků a tvořila ji splývající vlákna. „V brdských chaloupkách stávaly tyto naivní plastiky na policích mezi džbánky a vyrovnanými talíři nebo zdobily okna vyložená na zimu mechem,“ píše Jan Čáka.

Nepřímo si Fabián našel cestu i do české literatury. Jedním z těch, kdo sbíral na Podbrdsku lidová vyprávění, byl básník Karel Jaromír Erben. Přestože většinu inspirace našel v okolí svého rodiště, Miletína u Jičína, traduje se, že právě Fabiánovo lože ho inspirovalo k napsání balady Záhořovo lože, která je součástí sbírky Kytice.

Stojí, stojí skála v hlubokém lese,
podle ní cesta v habrovém houští,
a na té skále dub velikán pne se,
král věkovitý nad věčnou poutí:
k nebesům holé vypínaje čelo,
zelená ramena drží na vše strany;
tuhý oděv jeho hromem rozoraný
a pod oděvem vyhnilé tělo:
dutina prostranná, příhodná velmi -
pohodlný nocleh líté lesní šelmy!

(Karel Jaromír Erben - Kytice)

Balada vypráví o lesním muži Záhořovi, který s obřím kyjem přepadává pocestné. Jeden z poutníků, kterého takto zastaví, má namířeno do pekla – chce získat úpis, kterým ho otec zaprodal ďáblovi. Záhoř ho propustí pod podmínkou, že mu poutník poví, jak peklo vypadá. Po roce se poutník vrací zpět ke skále do hlubokého lesa a Záhořovi vylíčí, jaké útrapy v pekle viděl. Na ty největší hříšníky prý čeká jakési Záhořovo lože, kterého se obávají i samotní ďáblové. Loupěžník Záhoř se zalekne, vyzpovídá se ze svých hříchů a prosí o odpuštění. Balada končí, když se poutník po devadesáti letech vrátí zpět do lesů jako biskup. Záhořovi je odpuštěno a společně odejdou z tohoto světa.

Tipy na výlety

Cesta za Fabiánem

Míst spojovaných s pánem a vládcem Brd, zakletým rytířem a duchem Fabiánem, je hodně, ale jen jediné je považováno za jeho sídlo, kde přebývá. Je jím skalisko Fabiánovo lože. Trasa bude vyhovovat hlavně těm, kteří touží po romantických lesních samotách a nefrekventovaných cestách, na nichž spíš než člověka potkají jelena nebo lišku.
Naplánovat výlet >

Za jineckými trilobity

Náročnější trasa s výrazným převýšením se bude líbit všem, kdo se chtějí seznámit s krásnou přírodou a užít si nádherných výhledů i neobyčejných zážitků. Trasa vede i přes akropoli někdejšího hradiště na Plešivci, dnes nazývanou Fabiánova zahrádka – stále s nádhernými výhledy daleko do kraje.
Naplánovat výlet >

Fabiánova naučná stezka

Naučná stezka vede v okolí města Řevnice a je vhodná i pro rodiny s malými dětmi. Na trase potkáme studánku, jsou na ní umístěna odpočivadla a informační cedule a nalezneme tu i několik pěkných vyhlídek na město a jeho okolí. Projdeme i kolem několika pozoruhodných řevnických domů.
Naplánovat výlet >

Literatura

ČÁKA, Jan. Střední Brdy - krajina neznámá. Praha: Mladá fronta, 1998. ISBN 80-204-0752-9.

ČÁKA, Jan. Toulání po Brdech: souhrnné vydání knih Po Brdech se chodí pěšky a Brdské toulání. Vyd. 3. Praha: Mladá fronta, 2010. ISBN 978-80-204-2360-3.

STEJSKAL, Martin. Labyrintem tajemna aneb Průvodce po magických místech Československa. Praha: Paseka, 1991. ISBN 80-851-9208-X.