Hlavní strana > Blog > Dobříš: město plné kouzel, pověstí a pohádek

Dobříš - město plné kouzel, pověstí a pohádek

Dobříš je městečko se vším, co k takovému malebnému místu patří – honosným zámkem i tajemným hradem, starými kostely i početnými rybníky, rozlehlými parky i původními oborami. Není proto divu, že tento kraj obývá také celá řada pohádkových přízraků a postav.

V anglickém parku se měl podle pověsti potkat švec s ďáblem. Foto: Vladimír Holan

Odkud se vzal Čertův most? A je pod hradem poklad?

Uprostřed anglického parku dobříšského zámku se nachází most. A ne ledajaký. Na délku měří asi třicet šest metrů, je postaven z podivných černých cihel, které ani nevypadají jako z tohoto světa, a překlenuje docela malé údolí. Taková zvláštní stavba ukrytá mezi stromy dnes překvapí nejednoho návštěvníka. Odkud se zde takový most vzal?

Pověst vypráví o ševci Hanouskovi, který se v těchto místech ztratil za jedné deštivé noci, když se vracel od zákazníka. „Čert aby to řemeslo dělal sám,“ zaklel prý a zjevil se mu sám ďábel. Hanouskovi nabídl, že po celý rok nebude muset sáhnout na práci, jen když se tu za rok setkají a švec mu upíše svou duši. Hanousek souhlasil a aby mu čert usnadnil cestu domů, srazil přes rokli mohutný strom. Kdykoliv od té doby přišel za ševcem nový zákazník, stačilo jen vyslovit své přání – a přesně takové boty se objevily na stole. Hanousek neměl o zákazníky nouzi.

Jenže rok se s rokem pomalu sešel a místo bot se jednou na stole objevila smlouva o upsání duše. Hanousek musel s pravdou ven. Svěřil se své ženě a ta mu poradila, jak čerta přelstít. Dorazil na smluvené místo a vyzval ďábla, aby přes rokli postavil most. „Pokud jen na jednu cihlu zapomeneš, než zakokrhá kohout, naše dohoda padá,“ řekl čertovi a ten se pustil do práce. Z pekla si přivolával černé cihly a most byl za chvíli téměř hotov. V poslední chvíli vytáhl švec lahvičku se svěcenou vodou, pokropil čerta a ten se v dýmu rozplynul.

Hanousek se opět vrátil k šití bot a od té doby tomuto mostu neřekne nikdo jinak než Čertův. Tím zvláštním materiálem, který mostu dodává charakteristickou černou barvu, je ve skutečnosti struska – odpad, který vznikl zpracováním železné rudy v nedaleké Staré Huti.

Důvodů, proč zrovna Dobříš je obydlena tolika pohádkovými postavami a opředena tolika tajemnými vyprávěními, může být hned několik. Pravděpodobně tím nejzásadnějším je přítomnost zdejšího zámku i starého hradu Vargač, které se staly vděčným zdrojem lidské fantazii.

Na Dobříši se prý vyprávělo o pokladu, který se měl nacházet v hlubokých sklepích pod hradem. Do spletitých podzemních chodeb se vydal i líný Tonda. Narazil tu na malého skřítka. Prosil Tondu, aby mu neubližoval, a za to se měl odvděčit jednou zlatkou týdně. Pro peníze si Tonda chodil pravidelně do sklepení Vargače, ale brzy poručil skřítkovi, že mu je musí nosit sám. Tonda navrhl, aby se potkávali u šibenice, kde je nebude nikdo rušit. „Pokud mě o zlatku u šibenice požádáš, tak budeš zajištěn do konce života,“ řekl mu skřítek. Taková nabídka Tondu zaujala. Setkali se tedy jednoho deštivého večera u šibenice. Tonda očekával poklad, ale od skřítka dostal zase jenom jednu zlatku. Než se stihl zeptat na víc, obloha zčernala, sjel z ní blesk a Tondu usmrtil.

Až spadnou sochy svatého Leonarda a Tadeáše na zem, nastane prý konec světa. Foto: Vladimír Holan

V Dobříši vědí, jestli se blíží konec světa

„Pod dobříšským Vargačem dvě sochy bdí, po léta skrývají svá proroctví. Kdo starou vozovou cestou kdy jel, s pokorou před nimi pokleknout šel,“ stojí v jednom z textů příbramské historické hudební skupiny Ginevra. Zmíněné sochy, které stojí před Povýšením svatého Kříže, nejstarším dobříšským kostelem, patří svatému Leonardovi a Tadeášovi a vznikly na paměť ničivého krupobití, které v polovině 18. století postihlo zdejší kraj. Svatý Tadeáš drží v ruce knihu, svatý Leonard půl srdce. Vypráví se, že pokaždé, když obrátí Tadeáš jeden list ve své knize, zemře někdo z dobříšské farnosti – až knihu dočte a zavře, skončí svět. Polovina srdce v dlani svatého Leonarda má zase symbolizovat, že lidské dění se nachází ve své polovině. Konec světa nastane, až světec upustí srdce na zem. A do třetice: ke konci světa má také dojít, až obě sochy spadnou na zem a zbyde z nich jen prach. Tuto možnost – alespoň na čas – oddálil kníže Josef Colloredo-Mannsfeld, když sráz, na kterém sochy stojí, zpevnil kamennou zdí.

Lstiví vodníci v podzámeckých rybnících: zjistěte, jak je to doopravdy

Bez svých nadpřirozených obyvatel samozřejmě nemohou být ani okolní podzámecké rybníky Papež, Koryto a Huťský rybník. Někteří vodníci, kteří zde žijí, jsou docela hodní. Nanejvýš občas trochu postraší náhodné kolemjdoucí. Jiní ale stáhnou do hlubiny každého, kdo zabloudí do jejich končin. Moc se o nich ale neví a nemluví, protože mají strach, aby někdo neprozradil jejich existenci. Tak se vypráví příběh o jistém knížecím zaměstnanci Karešovi, který jedné noci zpozoroval zvláštní postavu na hrázi Koryta. Myslel si, že jde o zloděje ryb, a tak se za ním vydal. V tom ale postava skočila do rybníka a hladina se za ní zavřela. Kareš o svém zážitku všude vyprávěl. Zvědavců u Koryta den ode dne přibývalo a rybáři tu z loďky dokonce vylovili tělo utonulého muže. Kareš však dobře věděl, že to byl jen lstivý klam vodníka, jak od sebe odlákat pozornost. A i když ho na hrázi rybníka ještě později několikrát spatřil, už o tom nikdy nikomu neřekl. Ze strachu, aby vodníci znovu neutopili nějakou nevinnou oběť.

Za všemi pohádkovými bytostmi na dobříšský zámek

Dobříš a její okolí však obývá celá řada dalších postav: například dcera vargačského klíčníka Juditka, Černý rytíř nebo čaroděj Helmas a jeho dcera Meluzína – a ani jimi celý výčet zdaleka nekončí. Pokud vás zdejší příběhy zaujaly, na zámku můžete navštívit stálou expozici Dobříšské přízraky. Příběhům tohoto kraje se věnuje také řada knih, zejména Dobříšské pověsti (Sáša Lorenzová a Sylva Stambergová), Dobříšské přízraky (Petr Kadlec) nebo nově vydané, komiksově zpracované Pověsti z Dobříšska (Martina Jerie Lukášková a Karel Jerie).

Tipy na výlety

Zámek Dobříš

Rokokový zámek je rozsáhlá trojkřídlá stavba s francouzským a anglickým parkem. Součástí zámku jsou zachovalé a bohaté interiéry v rokokovém a klasicistním stylu.

Celoročně otevřené je návštěvní centrum zámku s Galerií JCM a anglický park. Ten byl vybudován z bývalé bažantnice, proto v několika dobových voliérách si prohlédnete několik druhů těchto opeřenců.

Anglický park je otevřen zdarma denně po celý rok.

Pozveme Vás do nové zámecké moderně historické expozice, otevřené od 29.03. 2024. Otvírací dobu, ceny vstupného, fota a více informací naleznete na www.zamekdobris.cz.

Francouzský park s oranžérií byl nedávno revitalizován za podpory Evropské unie. V oranžérii potěší zejména dětské návštěvníky krtečkova hernička v Galerii Emilie a Zdeňka Milerových, expozice vody a tajuplného lesa a ve skleníkové části expozice zámeckého zahradnictví, či o sochaři F. I. Platzerovi.

Naplánovat výlet >

Za Dášenkou do Staté Huti

Cesta z Dobříše do Staré Huti představuje nenáročný rodinný výlet. Při tomto výletu navštívíte Muzeum Dobříš, Prokopovu zahradu, zámek Dobříš, hrad Vargač, přírodní památku Pařezitý rybník, rondokubistickou kapli v Budínku a samozřejmě také Památník Karla Čapka

Naplánovat výlet >

Údolím Lipižů

Tato nenáročná, ale mimořádně půvabná cesta, kterou lze absolvovat i s kočárkem, nás zavede do údolí s podivným a tajemně znějícím názvem – a k rozsáhlé oboře, v níž můžete zahlédnout jelence viržinského nebo jelena evropského.
Naplánovat výlet >

Literatura

KADLEC, Petr. Dobříšské přízraky: pohádky, báchorky a pověsti z hradu, zámku a podzámčí. Ilustroval Jiří KALERTA, ilustroval Milan POSPÍŠIL. Dobříš: P. Kadlec, 2013. ISBN 978-80-260-5692-8.

SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Podbrdsko. Svazek VI. Praha, 1889.